Kdo jsem?

Jmenuji se Petra a jsem v první řadě matkou úžasné dcerky a manželkou svého muže. Mimo to jsem ještě postižená diagnózou „úča“, kterou si o letních prázdninách vylepšuji jinou: „nadšená táborová vedoucí“, což spousta mých kolegů (tedy hlavně kolegyň) nedokáže pochopit. Ale tomu předcházela spousta věcí. Nejdříve jsem se musela jednoho dne někde v Praze narodit, naučit se chodit, mluvit a spoustu dalších věcí.

Většinu svého života jsem tvor tvořivý a také poměrně hodně aktivní. Jako každé dítě jsem svou kreativitu projevovala nejčastěji skrz výtvarný talent na papíře, ale nepohrdla jsem ani skříňkou v kuchyni, na základní škole i vlastní kůží a sem tam i nějakým tím tričkem či teniskami. Touha kreslit, malovat a tvořit všemožnými způsoby mě neopustila do dnešního dne. Pravdou však je, že od jistého věku šla většina tvoření trochu stranou kvůli focení, které mě uchvátilo v průběhu střední školy. O tom, jak přesně jsem se k focení dostala si můžete přečíst zde.

Jak už to tak chodí, nedokážu dlouho vydržet jen u jednoho druhu tvorby, proto ani s focením to není jinak a já se mimo něj vracím zpět ke kreslení, malování, tvorbě náušnic z korálků a drátků, paličkování a posledních pár let hlavně háčkování. Ráda zkouším nové věci a postupy, ráda navštěvuji různé kurzy, když mi to okolnosti dovolí, a tak záběr technik, které jsem alespoň jednou zkusila, je opravdu široký. I o tom určitě někdy něco sesmolím a bude to tu k přečtení. Svou zbytkovou energii jsem si mohla vybít během různých sportů a nespočtu zájmových kroužků. V létě pak na táborech, které mě formovaly díky mým rodičům (táborovým vedoucím) od útlejšího věku než bývá běžné. Vůbec tábory ale i sportovní kroužky, kroužek flétny (jediný nástroj pro hudebně hluché jako jsem já) a v neposlední řadě výtvarka v ZUŠ, kroužek paličkování na ZŠ a vše, co jsem si mohla zkusit, mě naučilo hodně z toho, co se mi hodí i v mé učitelské profesi a roli táborové vedoucí. Mimoto ráda čtu knihy všech žánrů a ráda chodím, ať už na kratší procházky nebo různé pochody.